Zákaz řetězení daňových ztrát při stanovení prekluzivní lhůty (8 Afs 58/2019 - 48)

V květnu letošního roku vydal Nejvyšší správní soud (NSS) průlomový rozsudek ve věci opakovaného prodlužování prekluzivní lhůty v případě vyměření daňové ztráty v rámci daňového přiznání.

Předmětem sporu byla situace, kdy daňovému subjektu vznikla za zdaňovací období roku 2008 daňová ztráta. Prekluzivní lhůta pro stanovení daně je dle zákona o daních z příjmů za toto období stanovena společně se lhůtou posledního zdaňovacího období, za které lze tuto ztrátu uplatnit. Pokud by daňový subjekt měl zdaňovací období kalendářní rok, končila by lhůta pro stanovení daně pro rok 2008 společně se lhůtou pro zdaňovací období roku 2013. Doposud však bylo běžnou praxí, že pokud daňovému subjektu vznikla daňová ztráta i za období roku 2009, pak se společně s následujícími pěti zdaňovacími obdobími prodloužila lhůta i období předcházejícímu, tj. roku 2008 (vzhledem k prodloužení lhůty do zdaňovacího období roku 2013). NSS tuto praxi razantně odmítl. Mimo jiné argumentoval tím, že pokud by daňový subjekt vykázal daňovou ztrátu opakovaně např. v tříletých intervalech, nemusela by lhůta skončit nikdy. Dále dodal, že takový způsob odporuje smyslu a účelu institutu lhůty pro stanovení daně, kterým je zejména ochrana právní jistoty daňového subjektu i správce daně.

NSS tak vyvrátil, že by opětovné vyměření daňové ztráty v následném období mělo vliv na lhůtu pro stanovení daně za období předcházející, čímž jednoznačně tzv. řetězení lhůt při opakovaném vykázání daňových ztrát odmítl. Na závěr pak NSS rovněž opakovaně potvrdil, že lhůta se prodlužuje ve všech pěti následujících zdaňovacích období, a to i v případě, že ztráta je plně uplatněna dříve.