Podvod na dani a existence úhrady daně k okamžiku vydání rozhodnutí o stanovení daně

Nejvyšší správní soud („NSS“) v nedávné době vydal rozsudek vztahující se k odepření nároku na odpočet v situaci, kdy byl daňový subjekt zapojen do řetězce, ve kterém došlo k podvodu na DPH.

Spornou právní otázkou bylo určení okamžiku, k němuž se posuzuje splnění podmínek pro odepření nároku na odpočet DPH na vstupu z plnění zasažených daňovým podvodem.

Krajský soud celou záležitost posoudil tak, že rozhodné je, že daň chyběla v okamžiku jejího nárokování, které zapojené subjekty činily za účelem získání daňového zvýhodnění. Opačný přístup by dle něj vedl k absurdním důsledkům, které by správce daně nutily neodůvodněně vyčkávat s vyměřením daně tak, aby nebylo možno k této události při posuzování podvodného jednání přihlížet

NSS s uvedeným posouzením nesouhlasil, a uvedl, že *„…smyslem odepření nároku na odpočet daně není potrestat daňový subjekt, jenž se zapojil do obchodního řetězce, v němž došlo k podvodu na DPH, nýbrž zajistit, aby nenastala žádná finanční újma na straně státního rozpočtu. Odepření nároku na odpočet daně tedy sleduje obnovení neutrality DPH, čehož je třeba vzhledem k chybějící dani dosáhnout tím, že se jinému daňovému subjektu odejme nárok na odpočet daně na vstupu. S ohledem na výše popsanou povahu opatření státu v podobě odepření nároku na odpočet daně je tedy významné, zda chybějící daň existuje ke dni, kdy se má toto opatření aplikovat, tedy ke dni vydání rozhodnutí o stanovení daně. Skutečnost, že zde byla chybějící daň v minulosti, je významná z toho hlediska, že ospravedlňuje použití různých procesních prostředků, které směřovaly ke správnému zjištění daně, ovšem nelze jí odůvodnit odepření nároku na odpočet.“*

Uvedený rozsudek bude mít dle našeho názoru dopad na daňové kontroly DPH, kde byl správcem daně identifikován daňový podvod a následně pak odepřen nárok na odpočet daně.