Plný nárok na odpočet u výdajů, jež přináší prospěch třetí straně (C-405/19 Vos Aannemingen)

V tomto případě Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodoval ve věci nároku na odpočet daně zaplacené na vstupu u služeb, které přinesly prospěch současně i třetím osobám. SDEU vydal rozsudek v říjnu letošního roku a potvrdil jím skutečnost, že plátce DPH má nárok na odpočet daně i v případech, kdy nakoupené služby přináší užitek i dalším osobám.  

Žalobcem v tomto sporu byl belgický daňový subjekt, společnost Vos Aannemingen zabývající se developerskou činností, který u SDEU žaloval belgické státní orgány ve věci uplatnění plného nároku na odpočet u přijatých služeb, které přinášely benefit i třetím osobám. Společnost v jednom ze svých projektů prováděla výstavbu bytových domů s cílem následného prodeje. Stavba probíhala na pozemcích, které byly ve vlastnictví třetích osob. Cílem výstavby byl následný prodej nemovitostí, a to včetně podílů na pozemku. Pro účely prodeje vynaložila společnost řadu nákladů, mezi nimiž byly např. náklady na reklamu, náklady na odměny realitním makléřům či jiné administrativní náklady. Jelikož pozemky nebyly ve vlastnictví společnosti, z vynaložených nákladů měly prospěch i jejich vlastníci. 

Belgický správce daně z toho důvodu rozhodl, že společnosti vzniká nárok na odpočet daně pouze v tom poměru, ve kterém se vynaložené výdaje vztahují k prodeji samotných domů, nikoliv pozemků. Společnost pak argumentovala především tím, že existuje přímá souvislost mezi výdaji a činností a že zaplacené vstupy sloužily výhradně pro účely vlastní hospodářské činnosti.  

Zatímco belgické správní orgány byly opačného názoru, SDEU v této věci rozhodl ve prospěch plátce daně. Ve svém rozhodnutí odkazoval zejména na článek 17 odst. 2 písm. a) šesté směrnice 77/388 Rady o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu. Své stanovisko opíral zejména o to, že pokud existuje přímá a bezprostřední souvislost mezi uvedenými výdaji a hospodářskou činností osoby povinné k dani, je prospěch třetí osoby ve vztahu k potřebám společnosti vedlejší. Dále ve svém rozhodnutí uvedl, že pokud se jedná o náklady, které jsou přímo přiřaditelné k určitým výstupům a existuje mezi nimi přímá a bezprostřední souvislost (tj. náklady přímé), pak skutečnost, že má z těchto nákladů prospěch i třetí osoba, nemůže být překážkou k uplatnění plného nároku na odpočet daně.