Proces dokazování a důkazní prostředky

Proces dokazování je přirozenou součástí správy daní navazující na vyhledávací činnost, ale ta není podmínkou pro zahájení řízení; více v jednom z našich předchozích článků.

Dokazovaní lze provádět pouze v rámci řízení, nikoli mimo ně. Daňové řízení je zahájeno dnem, kdy došlo k prvnímu úkonu ve věci provedeného správcem daně či podáním ve věci osobou zúčastněnou na správě daní. Nebo je zahájeno správcem daně v případě, kdy nedojde ke splnění povinností daňovým subjektem. Obvykle řízení končí vydáním rozhodnutí správce daně.

Cílem procesu dokazování je získat poznatky podstatné pro vydání rozhodnutí nebo další procesní postup. Smyslem a účelem řízení není daňový subjekt „nachytat“ na nejasnostech, jež se v řízení objeví, ale zjistit v potřebné míře rozhodné skutečnosti a odstranit případné nejasnosti, pokud je to rozumně možné.

Odpovědnost za provedení dokazování nese správce daně. Správce daně musí zohlednit veškeré skutečnosti, které jsou pro správné stanovení daně rozhodné, aniž by bylo posuzováno, zdali jsou ku prospěchu, či v neprospěchu daňového subjektu, pokud přispějí k úplnosti dokazování. Přestože důkazní břemeno nese vzhledem ke svým tvrzením přednostně stále daňový subjekt.

Správce daně dbá na to, aby byly skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně zjištěny co nejúplněji a sám nese jistou část důkazního břemene. Výčet případů, kdy důkazní břemeno nese on, jsme již uvedli v našem předchozím článku důkazní břemeno v daňovém řízení.

Daňový subjekt má právo se procesu dokazování účastnit, vznášet návrhy či se k jeho průběhu vyjadřovat. V případě, kdy dokazování selže, dochází k neunesení důkazního břemene, za které je primárně odpovědný právě daňový subjekt. Pokud např. daňový subjekt neunese důkazní břemeno k výdajům zahrnutým do základu daně, nelze je považovat za prokázané, a proto neuznatelné při stanovení základu daně. To má za následek neúspěch například při vedení daňové kontroly nebo v rámci odvolacího procesu. Ve výsledku také dojít ke stanovení daně náhradním způsobem podle § 98 daňového řádu, kdy správce daně stanoví daň na základě pomůcek, které má k dispozici nebo které si sám obstará.

Proces dokazování je završen hodnocením důkazů. Správce daně by se měl při hodnocení řídit tzv. „zásadou volného hodnocení důkazů“, to znamená, že neexistují žádná pevná pravidla, která by určovala míru, váhu nebo sílu důkazů potřebných k prokázání určité dokazované skutečnosti.